DLOUHÁ CESTA KE KRISTU
DOTEK BOŽÍ LÁSKY
Pocházím z Íránu, můj otec je muslim, takže automaticky i já musím být muslim, nemám na výběr. V islámských zemích muslimové vyučují své děti: Islám je to nejlepší náboženství a korán je ta nejlepší kniha, jak pochopit život. I mě učili: „Musíš poslouchat Alláha, a jestli něco uděláš špatně, Alláh tě potrestá.“ Vyrůstal jsem v této mentalitě. Když vzpomínám, vidím, že lidé v islámských zemích nemůžou přemýšlet o ničem jiném než o islámu a koránu. Něco dobrého jsem ale v koránu přece jen našel, korán nepíše nic o otci Mohameda, o jeho rodičích, ale píše se v něm o Ježíši, o tom, kdo je Ježíšova matka, a také, a to je velmi zajímavé, že Ježíš přijde zpátky na tuto zem. Nic takového tam ale nemůžeme najít o Mohamedovi. Mohamed zemřel, zmizel, skončil. Ale Ježíš přijde, to je napsáno v koránu. Jak ale můžu věřit v korán, pokud Ježíš přijde a Mohamed skončil? Když jsem byl zpátky v Íránu, mnoho jsem o těchto věcech přemýšlel. Ale systém tam mi nedovoluje se dozvědět více. S velkými obtížemi jsme z Íránu utekli, nerad o tom mluvím, zabírá to strašně moc času, ale vím, že to byl Boží plán. Haleluja. Utekli jsme do Turecka, tam jsme museli čekat asi měsíc na to, než jsme mohli pokračovat dál do Evropy. Našli jsme člověka, který nás propašoval do Řecka, pak jsem se svojí rodinou pěšky pochodoval víc jak 24 hodin bez jakékoli vody a jídla. Byli jsme ještě s jednou skupinou muslimů z Iráku. První věc, na kterou si stěžovali: Proč je tvoje žena bez pokrývky na hlavě? Měli s sebou vodu, měli jídlo, ale nic z toho nenabídli ani mně ani mé ženě. Řekl jsem jednomu z nich: „Moje dcera je velmi žíznivá.“ Ale nedali ani hlt. My jsme se modlili k Bohu a najednou tam, kde jsme byli, se objevila trubka, ze které tekla voda. Průvodce, který nás vedl, řekl, že tu trubku s čistou vodou tady nikdy neviděl... Konečně jsme se mohli napít. Dostali jsme se do Řecka, kde jsme byli osm měsíců. Byli tam někteří, kteří se učili Bibli, jako by z ní měli být zkoušeni, nechápavě jsem se jich ptal: „Proč se tak „biflujete“ tu Bibli?“ Řekli mi: „Pokud chceš bydlet v Evropě, musíš Bibli znát. Protože vláda ti dovolí žít v Evropě, jen když řekneš, že jsi křesťan a že už nemůžeš zpátky do své země. Jestli řekneš, že jsi konvertoval ke křesťanství, dovolí ti žít v Evropě.“ Takže oni četli Bibli, nevěřili jí, ale četli ji velmi pozorně, aby mohli žít v Evropě. Několikrát jsem zkoušel číst několik kapitol, ale nerozuměl jsem těm slovům. Potom jsme se s falešnými doklady dostali do Česka, ale v Praze mě chytli. A to byl pro mě začátek nového života.
Čtyři měsíce jsme žili v Havířově v azylovém domě pro utečence. V té době jsem na nástěnce uviděl nějakou pozvánku. Byl na ní obrázek s ohněm a já jsem se ptal sociální pracovnice: „Neumím česky, řekněte mi, co je napsáno na té pozvánce?“ Řekla mi: „To nic, to je jen jedna církev v Horní Suché, oni mají takovou grilovačku a zvou všechny, ale já si nemyslím, že jsi zvaný, protože oni tam určitě mají vepřové.“ Hned jsem si v hlavě pomyslel: „Ale já mám rád vepřové.“ Moje žena byla v té době už taková velmi smutná, a tak jsem jí řekl: „Půjdeme a navštívíme ty lidi.“ Zrovna naše dcera Ester něco slavila a napsala si do poznámkového bloku: „Ten nejlepší den v České republice.“ Byli to velmi dobří lidé. A podle Janova evangelia 1. kapitoly jsme tam opravdu našli to Slovo, které nás vede. Někteří z nich se nás ptali: „Proč tady jste?“ „Protože tady jsme v církvi.“ Možná měli strach, protože mám islámské jméno, a tak jsem jim řekl: „Já jsem otevřený, není problém. Mluvte se mnou o církvi, a co tady děláte. Já hledám pravdu.“ A jeden přítel mi pak řekl: „My jsme tady každou neděli, modlíme se k Bohu a máme společenství…“ Pak jsme přišli zpátky do azylového domu, a po nějaké době jsme dostali kontakt na jednu rodinu ze sboru. Pozvali nás na shromáždění a potom na oběd. Takže jsme přišli, viděli shromáždění, a pak šli k nim domů. Po nějaké době jsme slyšeli, že někteří lidé říkali té rodině: „Vy pozýváte muslimy, vždyť je to nebezpečné!“ Ta rodina pro nás ale udělala něco krásného. Postupně jsme se začali seznamovat s dalšími lidmi. Když jsme uslyšeli o Ježíši a porovnali to s životem těchto lidí, říkali jsme si: „Jsou tak dobří kvůli Ježíši.“ My jsme v té době ještě byli muslimové, ale všichni ti přátelé z církve dělali pro nás to nejlepší, a tak jsme v tom velkém moři najednou našli tu lahvičku. Našli jsme Ježíše díky vám. Říkal jsem si: „Podívej se, muslimové tvrdí, že islám je to nejlepší náboženství, ale nemají rádi nikoho, kdo není muslimem, oni milují jen muslimy, a to pouze tváří v tvář. Já jsem cizinec, nejsem křesťan, a přesto tito křesťané mají rádi mě i moji rodinu. Tady je něco, co my hledáme.“ Záhy jsme dostali Bibli z Kalifornie, a pak Nový zákon v našem jazyce. Tady se trochu
vyskytl problém. V Íránu musíte věřit v jednoho Boha, ale teď jsme se dozvěděli, že tady věříte v Pána Ježíše, Ducha svatého a Boha Otce. A tak jsem přemýšlel: „Ale ti tři, to je nějaké divné.“ A nikdo nám to nedokázal pořádně vysvětlit kvůli jazykové bariéře.
Potřebovali jsme to slyšet od někoho, kdo mluví naším jazykem.
Jednou jsme jeli do Prahy a setkali jsme se s jedním křesťanem, který je z Česka, ale mluví íránským jazykem, a on se mě zeptal: „Jak jsi vůbec našel křesťanství?“ A já jsem mu řekl: „Jsem 90% křesťan, ale ve zbývajících deseti procentech to musím ještě domyslet, jak je to s těmi třemi Bohy.“ A on nám ukázal jeden dokument v našem rodném jazyce. A poselství bylo: „Bůh je láska.“ A když to skončilo, zeptal se mě: „Máš nějaké otázky?“ „Ne, teď už jsem stoprocentní křesťan.“ A skutečně, od té doby až doteď, Bůh nám žehná každý den. Když jsme se rozhodli, že se necháme pokřtít, najednou jsem našel práci. Teď už mám práci. To je pro mě zázrak, protože mám pouze dvouměsíční víza, ale dostal jsem legální šestiměsíční smlouvu v práci. To je pro mě zázrak, to je pomoc Ježíše. Ta společnost, pro kterou pracuji, se informovala na úřadu práce, a tam jim bylo řečeno, že mi můžou dát pouze dvouměsíční smlouvu. Potom jsme se znovu modlili, a jeden z mých přátel mi zavolal: „Dostal jsi šestiměsíční smlouvu, já tomu nerozumím. Paní na úřadu práce tě přijala na šestiměsíční kontrakt.“ Takže teď pracuji v Českém Těšíně. Nerozumím všemu, jak to Bůh udělal, ještě ani neumím pořádně česky. Je to požehnání od Boha. Ty věci mám díky Ježíši a taky díky vám. Protože jste dokázali milovat jednoho člověka, přestože měl muslimské vyznání. Někdy se modlíme za nějaké situace, které se právě dějí v islámském světě, a přitom ti lidé nevědí nic o Ježíši, nevědí nic o opravdovém Bohu. Slýcháme o popravách, ti, kteří popravovali, nemají ani tušení, kdo je láska, nemají ani potuchy o Bohu. Znám to i z Íránu – jeden člověk měl svůj obchůdek. Lidé brzy zjistili, že majitel má trošku jiné vyznání. A hned všichni sousedé říkali: „Nekupujte v tom obchodě. To je nečisté. Bůh tě ztrestá, jestli tam budeš nakupovat.“ Ale to není správné. Vy, křesťané, jste mě přijali, dali jídlo, pomohli veškerým způsobem. Jednu neděli třeba, když moje dcera byla nemocná, jeden z vás zajel až do Havířova pro léky. Je to něco v jeho srdci skrze Ježíše. A já věřím, že Bůh vám bude i nadále žehnat a budete úspěšní ve svých životech. Děkuji.