BEZPEČNOSTNÍ RIZIKO
KŘESŤANÉ Z ČÍNY – BEZPEČNOSTNÍ RIZIKO PRO ČR?
Přibližně před dvěma léty k nám přišlo asi sedm desítek křesťanů z podzemních církví v Číně. Požádali o azyl a stát po dlouhém otálení a výmluvách rozhodl v jejich neprospěch, až na několik výjimek. Bojí se Číny, důsledků, které by přiznání azylu či ochrany mělo, potvrzení toho, co každý ví: v Číně jsou tvrdě a dlouhodobě porušována lidská práva. Svědčí o tom znalci té země i organizace jako Amnesty International a další. Advokátka p. Ludvová považuje zdůvodnění vnitra za velmi obecné. „Vnitro tam v podstatě konstatovalo, že to pronásledování nebylo tak vážné,“ řekla ČTK. Dodala, že za podezřelé okolnosti vnitro označilo například to, že Číňané začali pracovat již po půl roce po příchodu do země, nebo to, že přišli organizovaně. Často slýcháváme, že problém příchozích je ten, že nechtějí pracovat a integrovat se. Pokud je mi známo, tak imigranti mohou legálně pracovat již po půl roce pobytu u nás. ČTK zjistila, že mezi roky 1990 a 2016 získalo tuzemský azyl pouze 17 čínských občanů. Naposledy šlo o šest osob v roce 2014. Přitom mezi roky 1999 a 2006 o azyl žádalo mnohem více čínských občanů než v aktuálním případě. Myslím, že největším tragikomickým a stupidním sdělením úředníků naší vlády v demisi je následující prohlášení: "Komunita čínských křesťanů je v Číně dlouhodobě pronásledována a v poslední době tamní úřady vůči ní údajně ještě přitvrdily. Komunističtí vládci sice uznávají katolictví i protestantství, na církve ale dohlíží tajná policie. „Těch sedmdesát negativních rozhodnutí bylo vydáno proto, že materiály předložené žadateli byly důkladně prověřovány v zemi původu a nebylo zjištěno, že tyto osoby jsou pronásledovány státními orgány ve své vlasti,“ uvedl ve středu Metnar. Ano, komunisté v Číně by se jistě přiznali k perzekucím. Více šílené prohlášení představitelů demokratické země jsem za svůj dosavadní život po roce 1989 asi nikdy nezaznamenal. Každý obyčejný člověk pochopí, že tímto postojem mohli docela ublížit jejich rodinám. Představte si, že v době totality u nás se západní vlády dotazovaly našich komunistických úřadů, zda utečenci byli u nás perzekvováni a podle toho se rozhodovali ve věci udělení azylu. Nemusíme být zlomyslní, abychom pochopili, že MV pracovalo pro zištné cíle někoho, komu vůbec nezáleží na lidských právech a důstojnosti. A to vláda ještě nezískala důvěru a svojí případnou důvěru již pošlapává. Mohli bychom citovat prohlášení našich představitelů minulé vlády a můžeme sledovat i staronového prezidenta i současné kroky nové vlády v demisi. Když jsem uviděl pár fotek na FB dvou přátelských prezidentů mocné komunistické Číny a malého demokratického státečku v srdci Evropy, tak se můžeme pousmát, jak zalévají spolu rostlinky. a zdravíčko. Ať jim dlouho vydrží. Když se zamyslíme nad rozhodnutím úředníků MV o neudělení azylu pro čínské křesťany, tak z té hezké podívané začíná "mrazit v zádech". Z nepatrné komedie se stala tragikomedie. Na vlastním zdravíčku, jako každému z nás jim hodně záleží. I na tom, aby stromeček dobře rostl. Vůbec jim nezáleží na osudech mladých nádherných lidí, kteří mají pár drobných tužeb, chtějí žít ve svobodě, pracovat, popřípadě studovat, vyznávat svojí víru, nebo založit vlastní rodiny. Když jim to jejich režim nedovolí, tak měli naději, že pochopení a ochranu naleznou v zemi malé, bezpečné, přátelské, demokratické. V zemi, ze které odešly v minulosti stovky tisíc emigrantů. Mnozí především z ekonomických důvodů. Přáli jsme jim to a fandili. Nevyčítali jsme to nikomu. Zřejmě všichni nalezli pochopení a azyl na západě. Číňané nikoli. Nenalezli. Zjistili, že ekonomické zájmy jsou samozřejmě důležitější, než lidé. Nyní se také dovídají, že: "jsou podezřívaní z bezpečnostního rizika pro naší zemi". Jak směšné a zoufalé. Vzpomněl jsem si na p. bývalého ministra Chovance, když se nechal fotit ze samopalem. Možná již tehdy chtěl burcovat občany k obraně vlasti před několika desítkami milých děvčat a chlapců z Číny. Hodně zdůrazňoval důležitost nulového počtu imigrantů. Snad je dobré, že již nyní bude "bránit" naší zemi před uprchlíky jen z dálky. Obávám se, že i jeho nástupci půjdou v jeho šlépějích a budou se klepat strachy před "probouzejícím se tygrem", který v případě svých zájmů ukáže bez skrupulí své "zuby a drápky". Ani přídomek " komunistická" Čína vůbec nevadí. Ani v době 70. výročí vzniku téhož přídomku v naší zemi. Myslím, že politických a ekonomických pohledů na celou kauzu ještě zazní mnohem více. Nerozumím mnoha věcem a vím, že nejsou všechny černobílé. Necháme to odborníkům. Mají moudré hlavy. Ať nám to lépe a odborně vysvětlí, kde je "zakopaný pes".
Poslední dva roky, o kterých je řeč, jsem osobně i s mými přáteli prožil mnoho radostí s našimi čínskými bratry a sestrami. Vzpomínám si na lesk v jejich očích, když jsme je pozvali do naší církve, která se stala, jak to oni několikrát vyjádřili, jejich domovem, jejich velkou rodinou. Našli zde zázemí, navštěvovali naše rodiny, účastnili se mnoha společných akcí, sami pak pomáhali dalším imigrantům z azylového domu. Naši lidé byli hodně povzbuzeni jejich přítomností i způsobem komunikace. Vždy se nějak posunkovou řečí domluvili a užili si vzájemně mnoho legrace.Moc rád vzpomínám na několik setkání s našimi přáteli z Havířova se skupinou v Kostelci. Na jejich nadšení, slzy vděčnosti, radosti a vzájemné přímluvné modlitby snad nikdy nezapomenu. Podařilo se nám zařídit překladatelku, která jim každou neděli překládala kázání a další rozhovory do českého jazyka. Vedoucí střediska přede mnou hodnotil jejich postoje a říkal, že tak houževnaté imigranty ještě nepotkal. Pravidelně čekali ve frontě před vyučováním českého jazyka. Některé dívky po dvou létech mluví česky a sdělují s námi své životní zkušenosti. Stali se našimi "adoptovanými" dětmi. Máme je moc rádi, Jediný stín, který jim zatemňuje jejich perspektivu v nové zemi je obava o neudělení azylu a starost o jejich rodiny doma. Ten stín v těchto dnech se stává noční můrou. Pláčou, bojí se, ztrácejí naději a ptají se, co se s nimi stane? Když s nimi prožijete pár let, poznáte jejich myšlení, pocity, motivace a pokud máte stejně staré děti, nemůžete mlčet a být lhostejní. Jinak to prožívají úředníci u stolu. Oni hlavně razítkují papíry a zahrávají si s osudy lidí, které ani neznají. I my se ptáme, kde to najednou žijeme? Byli jsme hrdi na naší zemi, na naše zřízení, svobodu a demokracii a najednou to nepoznáváme. Uvědomujeme si, že stále není vyhráno. A pokud naši a jejich představitelé si budou poklepávat po ramenou a popíjet s úsměvem pivečko, zalévat stromečky a probouzet v národě strach a nenávist, není zcela vyhráno. Pokud bych neměl víru, že moc a pikle mocných nejsou neomezené, jak jsem toho svědkem po celý můj život, tak bych byl docela zoufalý. Stále věřím, že naše i jejich životy nejsou hříčkou náhody, ale jsou "ukryty v milujících rukou", a že on má veškerou moc na nebi i na zemi i poslední slovo. Proto se budu stále modlit za imigranty, za náš národ a budu i nadále utěšovat slabé, opuštěné a pomáhat potřebným. Snad Bůh dá také milost našim elitám od pošetilostí k rozumnosti a citlivosti.
Jsem moc vděčný těm kteří obětovali a i nadále budou obětovat kus svého života i volného času pro naše přátelé z Číny. Ať Vám Pán Bůh požehná a naplní moudrostí a pokojem.
Chovanec: "Ani migranta! Radši dám demisi."Kdo je větší bezpečnostní hrozbou pro naší zemi?