JEŠTĚ JEDNA ÚVAHA
JEŠTĚ JEDNOU O ODMÍTNUTÍ I PŘIJETÍ
Píšu tento článeček v době, kdy premiér naší země se chlubí, jak vyzrál na "imigrantský problém", a určuje nulovou toleranci pro přijímání nelegálních imigrantů. Zároveň v den začátku II. světové války, kdy díky otevřeným dveřím a srdcím mnoha lidí byly zachráněny milióny lidí na útěku z "pekla" násilí a smrti. Jsou to slova pro křesťany, pro které kromě vlastní záchrany je prioritní záchrana a pomoc potřebným. Oni taky vyznávají, že "chodí ve šlépějích Kristových". Kam by asi chodil on, v kontextu našeho současného života? Právě v těchto dnech, jako církev prožíváme novou inspirací pro další službu mezi utečenci, kteří žádají naše úřady o azyl. I mezi nimi je většina těch, kteří se setkali s odmítnutím, průtahy, nepochopením a pohrdáním. Přál bych těm, kteří při slově imigrant zsinají zlostí a třesou se strachem, aby si mohli někdy v klidu pohovořit s těmito lidmi a rodinami, kteří opravdu museli prchat ze země, z měst, jako je Aleppo, Afrín, ErbIl a států, jako Eritrea, Kongo, Afganistán,...opravdu ze spárů smrti i se svými rodinami. Pokud by je tyto příběhy nechaly chladnými a bez citu, co je pak ještě dokáže citově rozehřát a naplnit soucitem? Snad jen Kristova láska.
Dovolím si uvést pár podnětů, které nás během několika posledních let motivují ke službě těm, kteří přišli zdaleka a hledají útočiště v zemi bezpečné, prosperující a údajně i křesťanské. Nepřišli primárně, aby ukrojili z našeho "koláče", ale aby našli místo pro život svých dětí a rodin.
Podněty ke službě jsou původem od lidí, kteří "prošli světa kus", dokážou se podívat objektivně a globálně na problémy, mají konkrétní zkušenosti, nejsou závislí na veřejném mínění. Zároveň dokáží, moudře a s přehledem, jako vyučující na univerzitách, vštěpovat studentům hodnoty, které přetrvávají navzdory všemu. Některé z těchto principů jsme si "ohmátali" docela prakticky a díky Bohu přinášejí ovoce především těm, kteří nalezli mezi křesťany svůj dočasný náhradní domov, porozumění a přijetí. Jsem přesvědčen, že v křesťanské službě lásky, jde především o potřeby, zájmy a záchranu našich bližních, ne především o naše priority, zabezpečení, hojnost.